Může se těhotná žena koupat?
Můžu se v létě koupat a kolik slunce je dost? Je pro mě voda v jezerech bezpečnější v porovnání s mořskými vlnami? Na přísun jakých vitamínových doplňků není třeba během prázdninových týdnů zapomínat, a jak se zbavit otoků na nohou? Na nejčastější dotazy těhotných žen, které si nedokážou představit léto bez vody, gastronomických pochoutek či typických letních sportů, jsme se zeptali té nejkompetentnější. Na naše dotazy odpověděla MUDr. Iveta Švecová, PhD., gynekoložka a specialistka na léčbu neplodnosti, působící v GYN-FIV Žilina.
V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:
-jaké problémy mohou mít ženy při koupání na koupalištích, ve slané vodě a v jezerech
-na co všechno je třeba si dávat pozor
- zda je opravdu nevhodné mít na sobě dlouho mokré plavky
- zda může mít pobyt na slunci pro maminku i jistá rizika
-kterým potravinám by se měly těhotné ženy vyhýbat
Paní doktorko, jaké nástrahy hrozí v těhotenství ženám při koupání na koupalištích, ve slané vodě av jezerech?
Upřímně, najít fakty podloženou odpověď na bezpečnost koupání v bazénu bylo docela obtížné. Internet je plný polopravd o gynekologických infekcích a bazénech, ale když prostudujete relevantní zdroje, zjistíte, že „chytit“ gynekologickou infekci ve správně udržovaném a adekvátně chlorovaném bazénu je téměř nemožné. Chlór zabíjí většinu vyvolavatelů gynekologických zánětů do minuty. CDC (Centres for disease control and prevention) přesně pojmenovává onemocnění, která můžeme chytit v bazénu, a jejich vyvolavatele.
Reálně můžeme z plavecké vody dostat průjem (Cryptosporidium, E.coli, Norovirus, Shigella, Giardia), respirační infekce (Legionella, Pseudomonas), zánět ucha (tzv. plavecké ucho), kožní infekce (ptačí schistosomy, Pseudomonas, Pseudomonas). Kombinace chemikálií pro dezinfekci bazénů (chlór, sloučeniny bromu, kyselina chlorovodíková) mohou způsobit podráždění nebo alergickou reakci oka, dýchacích cest a kůže. Proč tedy mají ženy po bazénu často kolpitidy (zánět pochvy)? K tomu, aby vznikla infekce, musí dojít k oslabení/snížení přirozené obranné schopnosti pochvy. To bývá například v těhotnosti – proto by se těhotné ženy měly vyhnout plavání ve veřejných bazénech, ale i přírodní vodě.
Na druhé straně, i ženě bez imunodeficitu může chlór narušit pH pochvy a tím ji učinit citlivou na jakoukoli infekci. Při porušení pH a přirozeného mikrobiomu pochvy (soubor „dobrých“ bakterií v pochvě – hlavně Lactobacillus Doderleini) snadno vzplane mykóza (kvasinková infekce), ale také bakteriální vaginóza či běžná bakteriální kolpitida. Porušená bariéra a pH umožní bakteriím a kvasinkám, které byly možná v minimálním počtu, přerůst a způsobit infekci.
V moři je plavání z hlediska gynekologického i těhotenského rizika naprosto bezpečné, ba přímo léčivé. Prospívá v každém směru. Naopak, jezera a rybníky mohou obsahovat některé prvoky, ale především řasy a jejich toxiny, které umí způsobit záněty kůže, alergické reakce a další nepříjemné problémy. V přírodních sladkých vodách žijí rozsáhlé vodní ekosystémy. To, jak na ně zareagujeme, závisí na naší imunitě. Sladkou přírodní vodu těhulkám naprosto nedoporučuji. Takže, pokud se koupat, tak jen v moři, nebo ve vlastním bazénu – s adekvátním množstvím chlóru a správným pH. Podstatná je údržba bazénu, kontrola vlastností vody. Ještě jednou zdůrazním, určitě se nikdy v těhotenství nekupte v přírodní sladké vodě.
