V naší kultuře zvykneme miminko-dívka odlišovat od chlapce zejména na základě náušniček. Je vhodné dávat je holčičkám hned po narození, v pubertě či vůbec?
Názory na vhodnost a také vhodný čas pro propíchnutí oušek se liší. Existují zastánci co nejranějšího propichování oušek, ale i tací, kteří nechávají toto rozhodnutí na samotné dívky. Jiná skupina je zásadně proti propichování uší či čehokoli jiného.
Všimněte si, že i když je děťátko oblečené do růžových věciček, přece mnozí znejistí, pokud nemá náušničky. Podvědomě ještě většina z nás považuje za samozřejmé, že holky náušničky mají.
Pro i proti
Důvody, pro které rodiče propíchnutí oušek odkládají, jsou například: ať se dítě rozhodne samo, jedná se o zásah do organismu, hrozí rizika v podobě infekce a podobně. Zastánci propichování zase argumentují tím, že dívka může být mylně považována za chlapce a trpět tímto ve školce či později ve škole, kde se malé slečně mohou děti vysmívat.
Pokud se rodiče rozhodnou dát dcerce ouška propíchnout, často váhají, kdy je ten správný čas. Obecně nelze doporučit konkrétní období, daný věk má vždy svá pro a proti. Pro větší jistotu by se však takový zákrok měl provádět až poté, co bylo děťátko již očkováno vakcínou proti tetanu, která je součástí povinného očkování.
Jistá malá studie zase tvrdí, že dívky, které si uši daly propíchnout po 11. roce života, měly vyšší riziko vzniku keloidních jizev, což jsou ošklivé vazivové útvary v místě rány. Z těchto dvou doporučení by se jako ideální čas mohl jevit věk mezi 6. měsícem a 11. rokem života.
Miminka necítí bolest? To není pravda
Otázkou je vnímání bolesti. Není pravda, že malá miminka bolest necítí, jak se to kdysi předpokládalo, což dokázala i studie. A také neznáme způsoby, jakými na tuto bolest reaguje a tedy – zda jim způsobí, nebo nezpůsobí nějaké trauma. U dětí v určitém věku je však možné jim vysvětlit, že pokud chtějí náušničky, bude to bolet a mohou se tak rozhodnout, zda chtějí nebo nechtějí tuto „daň“ zaplatit.
Dítě tak dokáže bolest lépe zpracovat, což říká spíše ve prospěch propichování oušek v pozdějším věku, ne zcela u nejmenších miminek. Také jim lze vysvětlit, že si náušničku a ouško nemají chytat a vysvětlit jim zásady péče o ouško, proč je nutná dezinfekce a podobně.
Na co dbát
Pro samotné náušničky se rozhodně doporučuje vybrat 24karátové zlato, což je vlastně čisté zlato. Alergie, která se objevuje, nebývá na zlato, ale příměsi kovů, které jsou v méně kvalitních zlatých slitinách, čili v „méně-karátovém“ zlatě. Samotné propíchnutí a osazení náušničky je třeba provést sterilním způsobem. Výběr pracoviště, kde tento úkon dělají, je tedy velmi důležitý.
Po osazení náušniček je vhodná dezinfekce ušního lalůčku i náušničky s jejím jemným posouváním v propíchnuté dírce, alespoň 3krát denně.
Dezinfekce slouží jako prevence infekce, protože infekce je poměrně častá, dochází k ní podle některých údajů až ve čtvrtině případů. Náušnice nevyměňujte za jiné ani nedávejte pryč po dobu 4-6 týdnů. Když budete po tomto období náušničky vyměňovat, nezapomeňte také na jejich dezinfekci.
Při kontrole a dezinfekci propíchnutých míst sledujte, zda nedošlo k zarudnutí, otoku, hnisání či vytvoření bulky. Zkontrolujte dírku z obou stran, často se bulka skrývá právě ze strany, která je běžně skrytá a ouško je třeba poodchýlit.
Komplikace mohou být
Komplikacemi propíchnutí oušek bývá kromě zmíněných infekcí a alergie například krvácení, deformace ušního boltce (zejména při propichování horních částí ušního boltce) nebo posttraumatické natržení ušního lalůčku.
U některých diagnóz, například u děťátka s vrozenou srdeční vadou, je namístě zvýšená opatrnost, protože pro tyto děti může infekce znamenat velmi vážnou komplikaci. O takovém zákroku by měl v každém případě předem vědět ošetřující lékař děťátka, který doporučí jeho vhodnost nebo nevhodnost a také vydá případná doporučení s tímto zákrokem spojená. Porada s lékařem nikdy není „odvěci“ ani v případě zdravých dětí, pokud si něčím nejste jisti.
